Klišé: Jak je poznat a vyhnout se jim v psaní

Definice klišé

Když mluvíme o klišé, máme na mysli ty okřídlené fráze, co už každý slyšel tisíckrát. Jsou to vlastně takové jazykové berličky, které kdysi možná zněly svěže a nápaditě, ale dneska už působí jako ohraná písnička. Tyhle ustálené obraty prozrazují, že autor moc nepřemýšlel a sáhl po tom nejjednodušším řešení. Místo aby text oživily, spíš ho zatěžují a ubírají mu na zajímavosti. Však to znáte - když někdo řekne krásná jako obrázek nebo bílý jako sníh, asi vás to moc nenadchne. Proto je dobré si dávat pozor a používat taková spojení s mírou a rozmyslem.

Vznik a vývoj

Když se řekne klišé, každý ví, o co jde. Tyhle fráze a obraty kdysi měly svůj důvod - nesly v sobě sílu, emoce a jasný význam. Ať už to byly různé metafory, přirovnání nebo ustálená spojení, dokázaly v lidech vyvolat živé představy a skutečné pocity. Jenže čím víc se používaly, tím víc ztrácely svou jiskru a originalitu. Z výrazných slovních obratů se staly otřepané fráze - pořád je známe, ale už v nich není ta původní energie. Dneska na ně narážíme všude - v běžných rozhovorech, knížkách i reklamách. Je to takový rychlý způsob, jak něco říct, ale za tu jednoduchost platíme ztrátou svěžesti a opravdovosti.

Typy klišé

Když se řekne klišé, každý si vybaví ty ohraté fráze a obraty, co už prostě nemůžeme ani slyšet. Jsou to takové ty vyčpělé výrazy, které kdysi možná měly šťávu, ale dneska už působí jako přežvýkaná žvýkačka - bez chuti a bez života.

Klišé se do našeho jazyka vkrádají různými způsoby. Někdy je to ta školometská gramatika, jindy zase slova, co používáme jako berličky. Však to znáte - dovolte mi říci, jak všichni víme nebo ty věčné v první řadě. A co teprve ty okřídlené metafory! Jasné jako facka nebo tvrdý jako skála - to už dneska nikoho neohromí. Nejhorší jsou ale asi ty zažité představy a předsudky, co je bereme jako hotovou věc, aniž bychom se zamysleli, jestli vlastně dávají smysl.

V každodenní mluvě narazíme na spoustu takových vyprázdněných frází. Některé jsou gramatické - třeba když někdo píše samá dlouhánská souvětí nebo používá trpný rod jako úředník. Jiné jsou zase slovní - ty přeslazené obraty z dopisů a emailů, co zní jako z minulého století. No a pak jsou tu ty obrazné výrazy, co už dávno ztratily svou poezii.

Funkce v jazyce

Řeč je úžasný nástroj, díky kterému si můžeme povídat a sdílet své nápady. Když se podíváme na různé jazykové prvky, narazíme třeba na klišé a další jazykové obraty. Klišé jsou vlastně takové ty ohraně fráze, které všichni známe a používáme. I když můžou znít otřepaně, často nám pomůžou rychle říct přesně to, co chceme. Vezměte si třeba to okřídlené čas jsou peníze - hned víte, o co jde. V jazyce ale najdeme i složitější věci, třeba metafory nebo ironii. Díky nim líp chápeme, jak vlastně jazyk funguje a jak ho používáme k vyjádření toho, co máme na mysli. Když někdo řekne život je cesta, hned si představíme, že život má nějaký směr a že na té cestě zažíváme různá dobrodružství.

Vlastnost	Klišé	Příklad
Originalita	Nízká	"Růže jsou rudé, fialky jsou modré..."
Používanost	Vysoká	"Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše."
Význam	Obvykle jasný, obecně srozumitelný	"Láska je slepá."

Pozitivní aspekty

Když se řekne klišé, většina z nás si představí něco ohraného a otřepaného. Ale víte co? Tyhle zaběhnuté fráze mají vlastně docela důležitou roli v tom, jak spolu mluvíme. Je to jako když použijete zkratku - hned všichni vědí, o co jde. Zkuste někomu vysvětlit, že jste šťastní, bez toho, abyste řekli, že máte motýlky v břiše nebo že jste v sedmém nebi. Nějak to nejde, co? A to není všechno. V těch starých známých spojeních se vlastně ukrývá kus naší historie a kultury. Když třeba řeknete, že je někdo za vodou nebo že má máslo na hlavě, používáte slova, která nám zanechali naši předkové. Je to vlastně takové dědictví, které dělá češtinu tím, čím je - bohatým a živým jazykem.

Negativní aspekty

Když se zamyslíme nad klišé v našem jazyce, není to tak jednoduchá věc, jak by se mohlo zdát. Když pořád dokola používáme stejné fráze a obraty, náš projev se stává nudným a předvídatelným. Často se nám pak stává, že při čtení takového textu máme pocit déjà vu - jako bychom to už někde viděli. To nás pak přestane bavit číst dál. Stejně tak není dobré používat složité jazykové výrazy, kterým běžný čtenář nerozumí. Může to vést k tomu, že text nepochopí nebo si ho vyloží úplně jinak. Je proto důležité najít zlatou střední cestu - používat jazyk, který je čtenáři blízký, ale zároveň ho nezahltit otřepanými frázemi, které by ho od čtení odradily.

Jak se vyhnout klišé

Když píšeme, často nám pod rukama vznikají otřepané fráze a obraty - klišé. Jsou to takové ty věty, co je člověk slyšel už tisíckrát. Každý je zná, nikdo se nad nimi nepozastaví a vlastně nic nového neříkají. Když někdo pořád opakuje stejné fráze, prozrazuje tím, že mu chybí fantazie a neumí se vyjadřovat jinak.

Jak tedy psát zajímavě a svěže? Základem je hodně číst dobré knížky, protože tím si přirozeně rozšiřujeme slovník. Je fajn si taky všímat, jaké ustálené výrazy sami používáme, a zkoušet je nahradit něčím neotřelým. Třeba místo bílý jako sníh můžeme napsat křídově bílý nebo třpytivě čistý.

Taky není dobré text přeplácat přídavnými jmény a příslovci - právě z nich často vznikají ta nejvíc ohraná spojení. Někdy stačí psát jednoduše a přesto to může být působivé a originální.