Přítomný čas prostý: Klíč k plynulé češtině

Základní přehled

V češtině máme dva základní druhy přítomného času, se kterými se běžně setkáváme. Nejčastěji používáme přítomný čas prostý, kterému říkáme také prézens. Tímhle časem vyjadřujeme všechno, co se děje teď, co děláváme pravidelně nebo co prostě platí obecně. Když chceme sloveso dát do prézentu, vezmeme jeho základ a přidáme správnou koncovku podle osoby. Třeba u slovesa psát to vypadá takhle: já píšu, ty píšeš, on píše, my píšeme, vy píšete, oni píší. Druhý typ, přítomný čas průběhový neboli prézens progresivní, používáme, když chceme zdůraznit, že se něco odehrává přesně v tuhle chvíli. Tvoříme ho spojením slovesa být v přítomném čase, spojky a příslušného slovesa s koncovkou -cící nebo -oucí. U stejného příkladu to zní: já píšu, ty píšeš, on píše, my píšeme, vy píšete, oni píší.

Tvoření prostého času

Když se bavíme o českých slovesech, máme dva základní typy přítomného času - prostý a průběhový. Ten prostý je vlastně takový běžný, každodenní. Používáme ho, když něco děláme teď hned, nebo třeba pravidelně, jako když chodíme do práce. Taky se hodí pro věci, které prostě platí pořád - třeba že Země obíhá kolem Slunce. Je to docela jednoduché - vezmeme sloveso v infinitivu, třeba dělat, a přidáme správnou koncovku podle toho, kdo to dělá. Když mluvím o sobě, řeknu dělám. Když mluvím s tebou, řeknu děláš. O někom třetím řekneme dělá. Když je nás víc, tak děláme, na skupinu lidí děláte a když mluvíme o nich, tak dělají. Takhle jednoduše to funguje u všech pravidelných sloves.

Pravidelná slovesa

V češtině máme dva typy sloves - pravidelná a nepravidelná. Pravidelná slovesa se časují podle zavedených pravidel, takže jejich tvary můžeme snadno odvodit. Přítomný čas prostý patří k nejběžnějším časům a používáme ho, když mluvíme o tom, co se děje právě teď. U pravidelných sloves stačí přidat správné koncovky podle vzoru a osoby. Vezměme si třeba sloveso dělat - v přítomném čase říkáme dělám, děláš, dělá, děláme, děláte a dělají. Nebo sloveso mluvit, kde máme koncovky mluvím, mluvíš, mluví, mluvíme, mluvíte a mluví. Je fajn vědět, že i když jsou tato slovesa pravidelná, občas narazíme na malé výjimky, které se prostě musíme naučit.

Nepravidelná slovesa

V češtině máme skupinu sloves, kterým říkáme nepravidelná, protože se chovají jinak než běžná slovesa. Nejvíc to poznáme právě v přítomném čase prostém, kdy popisujeme, co se děje teď. Tato slovesa mají svoje vlastní, specifické koncovky. Vezměme si třeba sloveso být - říkáme já jsem, ne já bytu, jak by to bylo u normálních sloves. A takových příkladů je víc.

Když mluvíme o tom, co se právě odehrává, používáme také přítomný čas průběhový. I tady se nepravidelná slovesa chovají po svém. Musíme znát jak tvary slovesa být, tak i správné tvary těch nepravidelných sloves. Třeba u slovesa číst řekneme v přítomném čase já čtu, ale když chceme říct, že právě čteme, použijeme já jsem četl. Proto je tak důležité znát tyhle zvláštní tvary - bez nich se v češtině prostě neobejdeme a nemůžeme mluvit správně.

Přítomný čas prostý, ten zdánlivě nejjednodušší čas, nás učí žít tady a teď, vnímat krásu okamžiku a nepropadat úzkostem z budoucnosti.

Zdeněk Dvořáček

Použití v příkladech

V běžné češtině se oba tyto časy přirozeně prolínají a doplňují. Když mluvíme, často je střídáme podle potřeby. Přítomný čas prostý nám pomáhá vyjádřit to, co se děje právě v tuto chvíli - třeba když řekneme Maminka vaří večeři nebo Táta pracuje na zahradě. Tenhle čas je skvělý i pro věci, které platí pořád nebo se pravidelně opakují, jako Země obíhá kolem Slunce nebo Každé ráno snídám müsli. Přítomný čas průběhový zase používáme, když chceme zdůraznit, že se něco děje právě teď - například Právě telefonuju nebo Zrovna prší venku. Hodí se taky, když mluvíme o něčem, co máme v plánu udělat v blízké budoucnosti: Příští týden letíme k moři nebo V sobotu jdeme na koncert.

Feature	Přítomný čas prostý	English Simple Present Tense
Usage	Describes habitual actions, facts, and current states.	Describes habitual actions, facts, and current states.
Formation (example verb: dělat - to do)	Já dělám, Ty děláš, On/Ona/Ono dělá, My děláme, Vy děláte, Oni/ Ony/Ona dělají	I do, You do, He/She/It does, We do, You do, They do
Signal words	každý den (every day), obvykle (usually), často (often), někdy (sometimes)	every day, usually, often, sometimes

Typické chyby

Český jazyk je nádherný, ale někdy nám dokáže pěkně zamotat hlavu. I když se to nezdá, třeba takový přítomný čas prostý nám občas připraví pořádnou výzvu. Často tápeme v tom, jak správně časovat slovesa, zvlášť ta nepravidelná. Hodně lidí zapomíná, že musíme koncovky přizpůsobit podle toho, kdo je podmět a jestli je jeden nebo jich je víc. Běžně slýchávám, jak někdo řekne oni dělaj, přitom správně je oni dělají. A podobně to platí i u já mluvím. I malé nepřesnosti dokážou pokazit celkový dojem z toho, co říkáme nebo píšeme. Je fakt důležité rozlišovat mezi přítomným časem prostým a průběhovým - nejsou totiž zaměnitelné. Přítomným časem prostým vyjadřujeme to, co se děje pravidelně nebo pořád, zatímco průběhový čas používáme pro věci, které se dějí přesně v tuhle chvíli. Když si to popleteme, můžeme druhým pěkně zamotat hlavu. Naštěstí stačí pravidelně trénovat a držet se pravidel - pak bude naše čeština znít přirozeně a kultivovaně.

Praktická cvičení

Pojďme si procvičit přítomný čas prostý a průběhový na několika větách. Je potřeba doplnit slovesa ve správném tvaru a dobře si rozmyslet, který čas použít. Přítomný čas prostý používáme pro věci, které děláme pravidelně nebo které platí obecně. Průběhový čas naopak říká, co se děje právě teď.

Důležité je správně použít sloveso být v průběhovém čase - bez něj to prostě nejde. Pokud si nejste jistí, nakoukněte do učebnice nebo si najděte správný tvar ve slovníku. Zkoušejte různé věty a nebojte se udělat chybu. Čím víc budete trénovat přítomný čas prostý a průběhový, tím lépe vám to půjde a tím přirozeněji ho budete používat.