Relativní: Kdy se vztahy stávají gramatickými?

Význam a funkce relativních adjektiv

Relativní adjektiva, nazývaná také vztahová, tvoří v českém jazyce specifickou skupinu přídavných jmen. Na rozdíl od kvalitativních adjektiv, která vyjadřují vlastnosti věcí a jevů, relativní adjektiva popisují vztah k něčemu jinému, k nějaké osobě, věci, místu nebo času. Tím „jiným“ může být podstatné jméno, ke kterému se adjektivum vztahuje, nebo sloveso. Příklady relativních adjektiv jsou: otcovský, dřevěný, městský, noční. Význam těchto adjektiv je vždy vázán na daný vztah. Například otcovský dům není definován svou vlastní vlastností, ale vztahem k otci. Podobně dřevěný stůl je vyroben ze dřeva, městský park se nachází ve městě a noční klid nastává v noci. Relativní adjektiva tedy slouží k přesnějšímu a konkrétnějšímu vyjádření, k zařazení do určité kategorie nebo k vyjádření původu, materiálu, účelu a podobně. Vzhledem ke své funkci se relativní adjektiva často objevují v odborném jazyce, v terminologii a v popisných textech.

Tvoření relativních adjektiv

V češtině tvoříme relativní adjektiva nejčastěji pomocí přípon. Tyto přípony se liší podle rodu a čísla podstatného jména, ke kterému se adjektivum vztahuje. Například z podstatného jména "slunce" (střední rod) utvoříme relativní adjektivum "sluneční" s příponou "-ní". Toto adjektivum pak vyjadřuje vztah k slunci, například "sluneční paprsky". Podobně z podstatného jména "město" (střední rod) utvoříme adjektivum "městský" s příponou "-ský", například "městský park".

Relativní adjektiva se odlišují od kvalitativních adjektiv, která vyjadřují vlastnosti, jako je barva, velikost nebo tvar. Zatímco kvalitativní adjektiva můžeme stupňovat (například "malý - menší - nejmenší"), relativní adjektiva stupňovat nelze.

Je důležité si uvědomit, že ne všechna adjektiva končící na "-ní" nebo "-ský" jsou relativní. Některá adjektiva s těmito koncovkami mohou vyjadřovat i jiné významy.

Skloňování relativních adjektiv

Relativní adjektiva, neboli vztažná přídavná jména, vyjadřují vztah k něčemu jinému, obvykle k podstatnému jménu, které blíže určují. Na rozdíl od běžných přídavných jmen se skloňují podle vzorů podstatných jmen. Vzor skloňování závisí na rodu a zakončení daného adjektiva. Mezi nejčastější vzory patří "muž" pro maskulina (např. otcův, matčin), "žena" pro feminina (např. otcova, matčina) a "město" pro neutra (např. otcovo, matčino). Je důležité si uvědomit, že tvar relativního adjektiva se musí shodovat s rodem, číslem a pádem podstatného jména, ke kterému se vztahuje. Například ve větě "To je kniha mého bratra" je relativní adjektivum "bratra" ve 2. pádě jednotného čísla mužského rodu, protože se shoduje s podstatným jménem "kniha".

Použití v různých kontextech

Relativní a přídavná jména vyjadřující vztah k něčemu jinému se hojně užívají v celé řadě kontextů. V běžné řeči je používáme k popisu předmětů, osob a situací, abychom je blíže specifikovali a odlišili od ostatních. Například věta "Modré auto je moje." je sice gramaticky správná, ale až přívlastek "Modré auto, které parkuje před domem, je moje." ji činí jednoznačnou. V odborném textu slouží tato přídavná jména k přesné a výstižné charakteristice pojmů a jevů. Typickým příkladem může být věta "Využíváme moderní metody." doplněná o vztažný přívlastek: "Využíváme moderní metody, které jsou šetrné k životnímu prostředí.". V literatuře pak nacházejí uplatnění při budování atmosféry, vykreslování postav a prostředí. Místo prostého konstatování "Dům stál na kopci." může autor napsat "Starý, větrem ošlehaný dům stál na kopci, odkud se otevíral pohled na celé údolí.", čímž čtenáři zprostředkuje mnohem plastičtější obraz.

Vlastnost	Relativní	Absolutní
Význam	Vyjadřuje vztah k něčemu jinému	Vyjadřuje absolutní, neměnnou hodnotu
Příklad	velký dům, malý pes	2 metry vysoký, 5 kilogramů těžký
Závislost na kontextu	Ano	Ne

Relativní adjektiva a synonyma

V českém jazyce se setkáváme s přídavnými jmény, která vyjadřují vztah k něčemu jinému. Často se jedná o relativní adjektiva, která popisují vlastnost ve vztahu k nějakému jevu, osobě nebo věci. Typickým příkladem je "bratrský", "rodičovský" nebo "český". Tato adjektiva se tvoří nejčastěji pomocí přípon, například "-ský", "-ový", "-í", "-ní".

Vedle relativních adjektiv existují i jiná přídavná jména vyjadřující vztah, která se však neřadí mezi relativní. Příkladem může být "podobný", "odlišný", "stejný", "jiný". Tato adjektiva neoznačují vlastnost ve vztahu k nějakému konkrétnímu jevu, ale spíše podobnost či odlišnost.

Při používání těchto přídavných jmen je důležité dbát na správný význam a kontext. Zatímco "bratrský" jasně odkazuje na bratra, "podobný" vyžaduje doplnění, k čemu se podobnost vztahuje.

Typické chyby v užívání

Jednou z častých chyb je záměna vztažných zájmen „který“, „jenž“ a „což“ za nesprávné tvary. Pamatujte, že tvar zájmena se řídí jeho funkcí ve větě. Stejně tak je důležité rozlišovat mezi vztažnými zájmeny a zájmeny tázacími. Zatímco tázací zájmena uvozují otázky, vztažná zájmena spojují věty. Častým nešvarem je i vynechání předložky před vztažným zájmenem, ačkoliv je v daném kontextu nutná. Například věta „Kniha, o které jsem ti říkal, je velmi zajímavá.“ vyžaduje předložku „o“ před vztažným zájmenem „které“. Podobně je tomu i u přídavných jmen vyjadřujících vztah k něčemu jinému. Často dochází k jejich nesprávnému skloňování, jelikož se řídí jménem, ke kterému se vztahují.

Příklady použití v textu

V češtině často používáme relativní a přídavná jména vyjadřující vztah k něčemu jinému, aniž bychom si to uvědomovali. Pomáhají nám vytvářet souvislé a srozumitelné věty. Představte si, že popisujete svůj nový byt. Řeknete: "Koupil jsem si nový stůl. Stůl je dřevěný." Místo opakování slova "stůl" můžeme druhou větu zjednodušit: "Koupil jsem si nový stůl, který je dřevěný." Slovo "který" zde vyjadřuje vztah k podstatnému jménu "stůl" a zkracuje větu.

Stejně tak můžeme použít přídavné jméno vyjadřující vztah. Místo "Toto je kniha mé sestry." můžeme říci: "Toto je sestrina kniha." Přídavné jméno "sestrina" nám napovídá, že kniha patří sestře. Všimněte si, že v obou případech jde o vyjádření vztahu mezi stolem a jeho materiálem, respektive mezi knihou a jejím vlastníkem. Pochopení těchto vazeb je klíčové pro porozumění textu a plynulost čtení.

Všechno je relativní. I to, co se zdá být absolutní, je ve skutečnosti jenom vztahem k něčemu jinému.

Zdeněk Dvořák

Shrnutí a závěr

V tomto článku jsme se zabývali relativními a vztažnými přídavnými jmény v českém jazyce. Relativní přídavná jména, jak už jejich název napovídá, vyjadřují vztah k něčemu jinému, a to konkrétně k podstatnému jménu, které rozvíjejí. Tato přídavná jména se typicky tvoří od podstatných jmen pomocí přípon, jako jsou -ský, -ový, -í. Příkladem může být slovo "městský", které vyjadřuje vztah k městu.

Na druhou stranu vztažná přídavná jména se používají k vyjádření vztahu k osobě, místu nebo věci, které byly zmíněny dříve v textu. Často se tvoří pomocí tázacích zájmen, jako jsou čí, jaký, který. Například věta "To je ten dům, o kterém jsem ti říkal" obsahuje vztažné přídavné jméno "který", jež odkazuje k dříve zmíněnému domu. Pochopení rozdílu mezi relativními a vztažnými přídavnými jmény je klíčové pro správné používání a porozumění české gramatiky.