Rod činný a trpný: Kdy s ním gramatika nešlape na krk?

Základní charakteristika rodu

V českém jazyce rozlišujeme u sloves dvě základní rolové kategorie, a to rod činný (aktivum) a rod trpný (pasivum). Tyto kategorie vyjadřují vztah mezi dějem, jeho původcem (konatelem) a předmětem děje. Rod činný se používá tehdy, když chceme zdůraznit, že děj vykonává podmět věty. Příkladem může být věta "Pepa maluje obraz", kde je zřejmé, že Pepa je ten, kdo aktivně provádí činnost malování. Rod trpný se naproti tomu používá v případech, kdy chceme zdůraznit, že podmět věty děj sám nevykonává, ale je jeho příjemcem. Větu "Obraz je malován Pepou" bychom tedy použili v případě, že se chceme zaměřit na to, že obraz je malován, a ne na to, kdo ho maluje. Rod je tedy důležitou gramatickou kategorií sloves, která nám pomáhá upřesnit význam sdělení.

Rod činný: definice a příklady

V české gramatice rozlišujeme u sloves dvě základní roviny, a to rod činný a trpný. Rod činný, neboli aktivum, je charakteristický tím, že se ve větě klade důraz na konatele děje, tedy na ten prvek, který děj aktivně provádí. Podmět věty v rodě činném vyjadřuje původce děje a sloveso je s ním v aktivním vztahu.

Typickým příkladem věty v rodě činném je: "Pekař peče chleba." V tomto případě je podmětem věty "pekař", který aktivně provádí děj "pečení". Sloveso "peče" je v rodě činném a vyjadřuje aktivní vztah mezi podmětem a dějem.

Rod činný je v češtině běžnější než rod trpný a používá se v široké škále kontextů. Setkáme se s ním v běžné komunikaci, literatuře, odborných textech i v médiích. Důležité je si uvědomit, že rod činný se nepoužívá pouze tehdy, když chceme zdůraznit konatele děje, ale i v případech, kdy je konatel neznámý, nepodstatný nebo když ho nechceme z nějakého důvodu uvést.

Rod trpný: definice a příklady

V češtině rozlišujeme dva základní rody sloves: činný a trpný. Rod činný vyjadřuje děj, jehož původcem je podmět věty. Například ve větě "Pekař peče chleba" je podmětem "pekař", který aktivně provádí děj "peče". Rod trpný naopak vyjadřuje děj, který je na podmětu vykonáván. Podmět trpného rodu je tedy "trpitelem" děje. Větu "Chleba je pečen pekařem" můžeme označit jako pasivní, jelikož chleba (podmět) je pečen někým jiným (pekařem). Trpný rod se tvoří pomocí slovesa "být" v příslušném tvaru a příčestí trpného slovesa. V praxi se setkáváme s tvary opisným ("je pečen") a bezpříznakovým ("pečen").

Použití trpného rodu je vhodné v případech, kdy chceme zdůraznit výsledek děje, a ne jeho původce. Často se s ním setkáváme v odborných textech, návodech a oficiálních sděleních. Například věta "Dům byl postaven v roce 1920" se zaměřuje na fakt, kdy byl dům postaven, a nikoliv na to, kdo ho postavil.

Použití rodu činného a trpného

V českém jazyce rozlišujeme u sloves dvě základní formy: rod činný a trpný. Jejich použití ovlivňuje, jak vnímáme vztah mezi dějem a jeho původcem. Rod činný, jak už název napovídá, zdůrazňuje aktivní roli podmětu. Podmět věty v rodě činném děj vykonává, je jeho původcem. Typickým příkladem je věta "Pepa čte knihu." Pepa je zde podmětem, který aktivně provádí děj čtení. Rod trpný naopak staví do popředí spíše děj samotný a objekt, na který je děj zaměřen. Podmět v rodě trpném děj sám nevykonává, ale je dějem ovlivňován. Větu "Kniha je čtena Pepou." můžeme chápat tak, že se zaměřujeme na knihu a na to, co se s ní děje. Je důležité si uvědomit, že volba mezi rodem činným a trpným je často otázkou stylistiky a záměru autora. Někdy je žádoucí zdůraznit aktivitu podmětu, jindy je naopak vhodnější soustředit se na děj a jeho důsledky.

Přechodníky a rod

Přechodníky, slovesné tvary vyjadřující doprovodnou činnost, se v češtině pojí s rodem činným i trpným. Tato vazba nám pomáhá lépe porozumět vztahu mezi dějem přechodníku a podmětem věty hlavní.

Použijeme-li přechodník přítomný, děj vyjádřený přechodníkem se děje současně s dějem věty hlavní a navíc se shoduje s rodem podmětu. Například ve větě "Chlapec četl knihu, usmívaje se." vidíme, že se chlapec (podmět) usmívá, tedy je činný. Naopak ve větě "Dopis byl doručen, neotevřen ležící na stole." je dopis (podmět) neotevřen, tedy je trpný.

Přechodník minulý naopak vyjadřuje děj, který se odehrál před dějem věty hlavní. I zde se projevuje vazba na rod. Ve větě "Přečetl knihu, chlapec se usmál." je chlapec (podmět) ten, kdo knihu přečetl (činnost), zatímco ve větě "Kniha, přečtena od začátku do konce, ležela na stole." je kniha (podmět) objektem, který byl přečten (trpnost).

Pochopení vztahu mezi přechodníky a rodem činným a trpným nám umožňuje lépe interpretovat text a porozumět vztahům mezi jeho jednotlivými částmi.

Rod činný a trpný jsou jako dvě strany jedné mince, dva různé úhly pohledu na stejnou událost. Zatímco rod činný staví do popředí konatele děje, rod trpný se soustředí na objekt děje a samotný průběh.

Zdeněk Novotný

Rod v různých typech textu

Využití rodu činného a trpného se liší v závislosti na typu textu a jeho komunikačním záměru. V objektivních textech, jako jsou například odborné články nebo zprávy, se častěji setkáváme s rodem trpným. Důraz je kladen na samotný děj nebo jeho výsledek, nikoli na konatele děje. Typickým příkladem může být věta "Experiment byl proveden v laboratorních podmínkách." V tomto případě není podstatné, kdo konkrétně experiment provedl, ale důležitá je informace o provedení experimentu a jeho podmínkách.

Vlastnost	Rod činný	Rod trpný
Vyjadřuje	Subjekt koná děj	Subjekt děj trpí
Příklad	Pes honí kočku.	Kočka je honěna psem.
Tvar slovesa	Aktivní	Pasivní

Naopak v beletristické literatuře a dalších typech textu, kde hraje důležitou roli expresivita a dynamika vyprávění, se častěji používá rod činný. Ten umožňuje zdůraznit aktivitu podmětu a dodat textu na dynamičnosti a spádu. Například věta "Vědec provedl experiment v laboratorních podmínkách." zní v porovnání s předchozím příkladem dynamičtěji a čtenář si snáze představí aktivní roli vědce. Volba mezi rodem činným a trpným je tedy důležitým aspektem stylistické stránky textu a ovlivňuje jeho celkový charakter.

Typické chyby a jejich oprava

Mnoho studentů češtiny se potýká s používáním rodů sloves, a to zejména s rozlišením a správným užitím rodu činného a trpného. Rod činný se používá, když chceme zdůraznit, kdo děj vykonává. Podmět věty v takovém případě děj aktivně provádí. Například: "Pepa maluje obrázek." Naopak rod trpný se používá, když chceme zdůraznit spíše děj samotný nebo jeho výsledek, a to bez ohledu na původce děje. Podmět věty děj neprovádí, ale je dějem ovlivněn. Například: "Obrázek je malován (Pepou)." Častou chybou je pak například záměna slovesa v trpném rodě za opisné vyjádření s "být" a příčestím trpným, které ale v češtině často zní nepřirozeně. Například věta "Dům byl postaven dělníky." zní mnohem lépe a přirozeněji jako "Dům postavili dělníci." Důležité je si uvědomit, že volba mezi rodem činným a trpným ovlivňuje celkový význam věty a to, co chceme sdělit.