Slovní druhy tabulka: Průvodce jazykovým bludištěm

Když se učíme český jazyk, nemůžeme vynechat slovní druhy - jsou to vlastně takové základní stavební kostky naší řeči. V češtině máme celkem 10 slovních druhů, které si můžeme hezky uspořádat do tabulky. Patří mezi ně slovesa, která nám říkají, co se děje, podstatná jména pojmenovávající osoby, věci nebo třeba myšlenky, a přídavná jména, která věci popisují. Dále tu máme zájmena, číslovky, příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce. Každé z těchto slov má v jazyce svoje místo a úkol - je to jako skládačka, kde každý dílek přesně zapadá tam, kam má. Pro snadnější učení si můžeme všechny slovní druhy přehledně zapsat do tabulky, kde vidíme jejich hlavní znaky a funkce. Když tohle všechno pochopíme, bude pro nás čeština mnohem jednodušší.

Přehled slovních druhů v češtině

V češtině máme celkem deset slovních druhů, které se dělí na ohebné a neohebné. Do skupiny ohebných patří podstatná jména, jako třeba stůl, kočka nebo slunce, pak přídavná jména typu krásný, chytrý nebo mladý. Dále sem řadíme zájmena jako můj, váš nebo který, číslovky například pět, desátý nebo několik, a samozřejmě slovesa - běhat, zpívat nebo spát. Mezi neohebné slovní druhy počítáme příslovce jako rychle, venku nebo zítra, předložky typu nad, pod nebo vedle, spojky jako ale, nebo a proto, částice například ať, kéž nebo asi, a nakonec citoslovce jako hurá, au nebo bum. Když tyto slovní druhy dobře známe, lépe rozumíme tomu, jak slova ve větě fungují a jak spolu souvisí. Každý z nich má totiž svůj vlastní účel a pravidla, podle kterých se chová. Proto je jejich znalost tak důležitá pro správné používání češtiny.

Podstatná jména a jejich skloňování

Když se podíváme na tabulku slovních druhů, vidíme, že podstatná jména hrají zásadní roli. Podstatná jména patří mezi ohebné slovní druhy - jejich tvar se přizpůsobuje podle toho, jak je ve větě používáme. Tomuhle přizpůsobování říkáme skloňování a probíhá v sedmi pádech, kdy se mění koncovky slov. Díky pádům poznáme, jakou funkci podstatné jméno ve větě plní. Třeba první pád (nominativ) najdeme u podmětu věty. Když chceme říct, s kým nebo čím něco děláme, použijeme sedmý pád (instrumentál). U podstatných jmen musíme myslet taky na to, jestli mluvíme o jedné věci nebo o více věcech - tedy číslo jednotné nebo množné. No a pak jsou tu ještě rody - mužský, ženský a střední, každý se skloňuje trochu jinak. Je to docela složitá věc, tohle skloňování podstatných jmen, ale když se to naučíme pořádně, budeme umět správně česky mluvit i psát.

Přídavná jména a jejich tvary

Když se podíváme na tabulku slovních druhů, vidíme, že přídavná jména hrají klíčovou roli. Jejich hlavním úkolem je popisovat podstatná jména a upřesňovat jejich vlastnosti. V našem jazyce se přídavná jména musí přizpůsobovat, tedy mění svůj tvar podle toho, s jakým podstatným jménem jsou spojena - podle jeho rodu, čísla a pádu.

Máme dva základní typy přídavných jmen - tvrdá a měkká. U tvrdých přídavných jmen, která se skloňují jako slovo mladý, najdeme koncovky -ý, -á, -é. Měkká přídavná jména se zase řídí vzorem jarní a končí vždy na -í. Kromě těchto běžných typů používáme i přídavná jména přivlastňovací jako otcův nebo matčin, a také vztahová jako dřevěný či kamenný. Ty mají svoje vlastní pravidla, jak se s nimi pracuje.

Pro správnou češtinu je prostě důležité vědět, jak s přídavnými jmény zacházet.

Zájmena a jejich funkce ve větě

Zájmena představují v češtině nesmírně zajímavou skupinu slov. Když píšeme nebo mluvíme, pomáhají nám nahradit podstatná jména, přídavná jména i číslovky, abychom se neopakovali. V českém jazyce máme sedm hlavních typů zájmen - osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá a záporná. Každé z nich má v komunikaci své nezastupitelné místo. Vezměme si třeba osobní zájmena jako já, ty, on nebo ona - ta používáme, když mluvíme o sobě nebo druhých. Když chceme vyjádřit vlastnictví, sáhneme po přivlastňovacích zájmenech můj, tvůj nebo její. Pro ukázání na něco konkrétního máme zájmena tento, ten či takový. Ptáme-li se, využijeme tázací zájmena kdo, co nebo který. Vztažná zájmena jenž, který a což nám pomáhají spojovat části vět. Pokud si nejsme něčím jistí, použijeme neurčitá zájmena někdo, něco či nějaký. A když chceme něco popřít, máme k dispozici záporná zájmena nikdo, nic nebo žádný. Dobře zvládnutá zájmena dělají náš projev srozumitelnější a přirozenější.

Slovesa a jejich časování

Když se podíváme na slovní druhy v češtině, slovesa jsou pro nás naprosto zásadní. Bez nich bychom těžko vyjádřili, co se děje nebo v jakém stavu se něco nachází. Je fakt, že jejich časování není zrovna procházka růžovým sadem - musíme je totiž upravovat podle osoby, čísla, času a způsobu. V naší mateřštině pracujeme se třemi osobami (já, ty, on/ona/ono), které používáme jak v jednotném, tak množném čísle, a máme k dispozici sedm časů. No a pak tu máme ještě různé způsoby, kterými můžeme vyjádřit náš postoj k tomu, co říkáme - třeba oznamovací, podmiňovací nebo rozkazovací. Jestli chceme v češtině dobře komunikovat, prostě se musíme naučit, jak se slovesa správně časují.

Příslovce a jejich význam

V českém jazyce mají nezastupitelnou úlohu i neohebné slovní druhy. Mezi nimi vyniká především příslovce, které nám pomáhá blíže určit průběh děje nebo upřesnit vlastnost. Příslovce se nejčastěji pojí se slovesy, adjektivy a dalšími příslovci, ale můžeme je použít i ve spojení se substantivy.

Jak je v textu rozpoznat? Stačí se zamyslet nad jejich významem. Prozradí je odpovědi na otázky Kde? Kdy? Jak? Proč? Za jakým účelem? Podle významu je rozdělujeme do několika základních kategorií: příslovce místa, času, způsobu, příčiny, účelu a další.

Ve větě je zpravidla nemůžeme vynechat, protože by se změnil její smysl. Ve slovních druzích tabulka jasně ukazuje, že patří mezi neohebná slova společně s předložkami, spojkami, částicemi a citoslovci.

Předložky a jejich použití

V češtině patří předložky mezi neohebné slovní druhy - to znamená, že je nemůžeme ani skloňovat, ani časovat. V jazyce mají ale zásadní význam, protože propojují slova ve větě a ukazují jejich vzájemné vztahy. Nejvíc je potkáme u podstatných jmen, zájmen nebo slov, která se jako podstatná jména chovají.

Každá předložka se váže na určitý pád. S druhým pádem používáme třeba bez, do nebo od. Ke třetímu patří k, před a za. Se čtvrtým pádem jdou pro a na. V šestém pádu najdeme o, při nebo po. A sedmý pád má třeba s a za. Když chceme mluvit a psát správně česky, musíme vědět, jaký pád po které předložce následuje.

Zajímavé je, že některé předložky můžou mít víc významů a pojit se s různými pády. Vezměme si třeba na - když řekneme Jdu na nákup, použijeme 4. pád, protože míříme někam. Ale když Ležím na gauči, je to 6. pád, protože jsme někde. Proto je fajn znát nejen význam předložek, ale i jejich gramatická pravidla.

Spojky a jejich druhy

Když se podíváme na tabulku slovních druhů, najdeme tam spojky jako důležitou součást našeho jazyka. Patří mezi slova, která si pořád drží stejný tvar - proto jim říkáme neohebné. Jejich hlavní práce spočívá v propojování vět nebo částí vět, díky čemuž můžeme vyjádřit různé souvislosti.

Slovní druh	Otázka	Příklad
Podstatné jméno	Kdo? Co?	pes, kočka, dům
Přídavné jméno	Jaký? Který? Čí?	velký, modrý, mamin
Zaznamené sloveso	Co dělá? Co se s ním děje?	běží, spí, čte

V češtině máme dva hlavní typy spojek: souřadicí a podřadicí. Se souřadicími spojkami pracujeme, když chceme spojit věty nebo jejich části, které mají stejnou důležitost. Podřadicí spojky zase používáme tam, kde potřebujeme napojit vedlejší větu na hlavní.

Bez správného používání spojek se při psaní nebo mluvení neobejdeme - jsou základem pro to, aby naše sdělení dávalo smysl.

Částice a citoslovce

V českém jazyce máme speciální tabulku slovních druhů, kde najdeme i zvláštní kategorie jako částice a citoslovce. Tato slova sice nefungují jako klasické větné členy, ale jsou pro náš jazyk nepostradatelná. Když chceme vyjádřit radost, použijeme citoslovce jako Jéé! nebo Super!, při smutku třeba Ach nebo Běda. Částice zase používáme, když potřebujeme něco zdůraznit nebo ukázat náš postoj - třeba slova jako asi, kéž nebo prý. Do této skupiny patří i výrazy jako copak, snad nebo bohužel. Bez těchto malých, ale důležitých slovíček by naše čeština zněla stroze a nepřirozeně. V běžné mluvě je používáme úplně automaticky a dodávají našemu projevu živost a osobitost.

Slovní druhy, to je jako orchestr jazyka. Každý nástroj, každé slovo má svou roli, svůj význam a společně vytváří harmonii sdělení.

Božena Němcová

Shrnutí a závěr

Slovní druhy patří mezi nejdůležitější části našeho jazyka. Když je dobře známe, snadno pochopíme, jak věty fungují a co slova v různých souvislostech znamenají. Přehledná tabulka slovních druhů nám pomáhá rychle se zorientovat v jejich významu a vzájemných vztazích. Díky ní lehce rozpoznáme třeba podstatná jména, která pojmenovávají lidi, věci nebo jevy, od sloves popisujících různé činnosti a stavy. Také nám usnadní poznat přídavná jména vyjadřující vlastnosti a příslovce, která blíže určují slovesa, přídavná jména i další příslovce. Když slovní druhy správně ovládáme, můžeme pak lépe psát, mluvit a rozumět textům, které čteme. Proto je tak důležité se v nich dobře vyznat - bez toho se totiž nenaučíme správně používat gramatiku ani plynule vyjadřovat svoje myšlenky.